Terminologie

DKK – dysplazie kyčelního kloubu je dědičné vývojové onemocnění. Postihuje všechna plemena psů, nejvýznamnější problémy způsobuje u velkých a obřích plemen. Při tomto onemocnění vzniká volnost kyčelního kloubu, při které se deformuje hlavice kosti stehenní i kloubní jamka, pohyb je bolestivý a v kloubu se postupně vyvíjí osteoartróza. Na vývoji DKK se podílejí také podmínky prostředí, rychlost růstu a stupeň zatížení vyvíjejících se kyčelních kloubů. Podle závažnosti změn patrných na RTG snímcích rozdělujeme DKK do několika stupňů: 0 (A) = negativní, 1 (B) = hraniční, 2 (C) = lehký, 3 (D) = středně těžký, 4 (E) = těžký.

DLK – dysplazie loketního kloubu (DLK) je dědičně podmíněné onemocnění projevující se kulháním na hrudní končetinu. DLK je u velkých a gigantických plemen jednou z hlavních příčin kulhání. Nástup kulhání u pacientů s DLK pozorujeme nejčastěji mezi 4. – 9. měsícem věku.

SA – spondyloza páteře je degenerativní onemocnění, kdy se na obratlích vytvoří takzvané osteofyty, kostní výrůstky, kterými postupně srostou k sobě a páteř přestane být tak flexibilní, a hlavně se stává, že dochází k útlaku nervů vycházejícím z míchy v postižené části páteře.

OCD – osteochondróza je onemocnění kloubní chrupavky postihující řadu kloubů u psa. Bezproblémový pohyb v kloubu zajišťuje tvrdá a hladká kloubní chrupavka, pokrývající kloubní plochy dvou sousedících kostí.

PRA – progresivní retinální atrofie je genetické onemocnění vyznačující se postupným odumíráním světločivných buněk sítnice. Příčinou je nedostatečné zásobení krví. Šeroslepost až celkovou slepotu způsobuje dle typu poruchy v různém věku – od časných po pozdní formy. Existuje mnoho typů PRA, často specifické formy pro různá plemena.

CSNB – kongenitální stacionární noční slepota je velmi specifická oční vada, která postupně nese určitý stupeň poškození zraku. Degenerace sítnice začíná již kolem šesti měsíců věku. Pes může v průběhu života o zrak zcela přijít. Ohroženo je plemeno Briard.

VWD – von Willebrandova choroba porucha srážlivosti krve, jež je způsobena nedostatkem plazmatického von Willebrand faktoru. Toto onemocnění způsobuje krvácení tkáně, kde krev teče tenkými cévami. Rozdělujeme několik typů – první, druhý a třetí. U nejtěžší formy dochází až k životu ohrožujícímu krvácení. Vyskytuje se u mnoho ras od welsh corgi a neměckých ovčáků po šeltie a rotvajlery. Je dostupných několik genetických testů pro řadu poruch von Willebrand faktoru.

HSF4 – hereditární katarakta je genetické onemocnění australských ovčáků. Jedná se o mutaci genu, která je spojená s vyšší pravděpodobností rozvoje šedého zákalu. Přítomnost mutace jednoznačně nepředurčuje onemocnění. Onemocnění není léčitelné.

NCL – neuronální ceroidní lipofuscinóza je dědičné onemocnění, které postihuje mnoho plemen psů. U postižených jedinců dochází k degeneraci nervové soustavy, která se projevuje zhoršením až ztrátou zraku, poruchami koordinace a v pozdějším stádiu může docházet i k záchvatům.

CHV – canine herpes virus. Infekce herpes virem je jednou z významných příčin vzniku neplodnosti u fen, vstřebávání plodů, potratů a porodů mrtvých či slabých štěňat, ale také úhynu celých (zdánlivě zdravých a silných) vrhů do 1-3 týdnů po porodu. Proto by o tomto viru měli vědět všichni chovatelé, kteří odchovávají štěňata. Psí herpes virus se množí na sliznicích dýchacích a pohlavních cest, napadá psy i feny. V době aktivní infekce může dojít k přenosu z nemocných na dosud zdravé jedince při pohlavním styku nebo kapénkovou infekcí (sekrety z očí, nosu, tlamy).

SCA – je dědičné onemocnění. Nemoc je známá u plemene parson russell a jack russell teriéra. Vlivem degenerace míšních nervů přenášejících informace do mozečku dochází k problémům s koordinací při chůzi, běhu, otáčení i skákání. Klinické příznaky se projevují již ve věku tří týdnů, kdy postižená štěňata výrazně zaostávají za svými zdravými sourozenci v učení chůze a udržování rovnováhy.